The Cinematic Orchestra: Ma Fleur LTD | CLR versión en vinilo 2LP en de edición limitada en color edición. Esta edición en concreto se lanzó en Europa en la editorial Ninja Tune el día 28. julio 2023.

První studiové album skupiny Cinematic Orchestra Jasona Swinscoea od alba "Everyday" z roku 2002, nazvané "Ma Fleur", vzniklo jako soundtrack ke speciálně objednanému scénáři k imaginárnímu filmu (který možná ještě vznikne).

Krátce po dokončení "Everyday", hudebního díla, které zaznamenalo velký kritický i komerční úspěch (prodalo se ho přes 100 000 kusů), se Jason Swinscoe přestěhoval z východního Londýna do Paříže. Zde začal pracovat na instrumentálkách, které měly tvořit základ jeho nové desky - spíše nálady než hotové skladby, série skic nebo schémat směrů, kterými se má řídit. Poté, co počátkem roku 2005 dokončil hrubou verzi, předal ji příteli, který na tři týdny zmizel a vrátil se s krátkými povídkovými scénáři, z nichž každá scéna představovala příběh z jiného životního období a vyjadřovala emoce, které jsou základem cesty od narození ke smrti. Jason je pak převzal a pokračoval v práci na hlavních postavách a na oplátku je vrátil svému scenáristovi, přičemž se oba aspekty projektu vyvíjely souběžně.

Swinscoe postupně rekrutoval vhodné zpěváky pro atmosféry a témata, která chtěl obsáhnout. Pozoruhodná Fontella Bassová, žena stojící za legendárním soulovým číslem "Rescue Me" a také za některými nejlepšími momenty Art Ensemble of Chicago, pracovala na "Everyday" a byla jasnou volbou pro zpěv rolí, které si Swinscoe představoval pro starší protagonisty. Lou Rhodesová, nominovaná na cenu Mercury, je nejen fantastická zpěvačka, ale také mladá matka, a tak se na zpěvačku "středního věku" skvěle hodí. Nejmladším z trojice se stal zatím neokoukaný Patrick Watson, pozoruhodný zpěvák z Montrealu.

Swinscoe, který nyní žije v New Yorku, pak doplnil aranže s kapelou a za pomoci svého dávného spolupracovníka, basisty Phila France. Jako poslední část procesu byla pověřena renomovaná newyorská fotografka Maya Hayuková, aby pořídila 11 snímků, které představují každou ze scén/skladeb. Tyto snímky, scény, kde postavy chybí nebo jsou abstrahované či metaforické, by se opět vrátily do světa soundtracku k chybějícímu filmu. Tyto obrazy se vztahují k jednotlivým momentům a zároveň k celku, "prvořadé bylo ponechat místa co nejprázdnější", aby je divák/posluchač mohl vyplnit, dotvořit nebo reinterpretovat podle svého uvážení.

Zkoumání témat ztráty a lásky - a samo o sobě jakési nepřítomnosti - je pro Swinscoeův styl hudební tvorby úrodnou půdou, protože ačkoli se o jeho tvorbě mluví v souvislosti s jazzem, základem jeho hudby byly vždy syrové emoce. Od bolestně krásného otvíráku "To Build A Home" až po závěrečnou "Time And Space" je to album, které sahá po pravdě a upřímnosti a nachází je daleko za hranicí toho, co bychom od takové desky běžně očekávali, aniž by však ztratilo cokoli z přístupnosti, díky níž se TCO stali populárními. I když je nálada melancholická, Swinscoe a hudebníci, s nimiž spolupracuje, z ní dokážou udělat nakonec povznášející zážitek, možná nakonec spíš o lásce, kterou najdete, než o lásce, kterou ztratíte...

Álbum abarca todos los géneros Música electrónica, Jazz, Downtempo, Soul-Jazz y Future Jazz. + Bonus Tracks Clear Vinyl Limited Edition.